Back جورج زيمل Arabic جورج سيمل ARZ Georq Zimmel Azerbaijani Георг Зимел Bulgarian Georg Simmel BJN গেয়র্গ জিমেল Bengali/Bangla Georg Simmel Catalan Georg Simmel Danish Georg Simmel German Γκέοργκ Ζίμελ Greek
| Georg Simmel | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. března 1858 Berlín, Prusko |
| Úmrtí | 26. září 1918 (ve věku 60 let) Štrasburk, Německé císařství |
| Příčina úmrtí | rakovina jater |
| Povolání | filozof, sociolog a vysokoškolský učitel |
| Národnost | německá |
| Alma mater | Humboldtova univerzita |
| Období | filozofie 19. století Filosofie života |
| Témata | filozofie a sociologie náboženství |
| Významná díla | Sociology The Philosophy of Money |
| Manžel(ka) | Gertrud Simmel |
| Děti | Hans Simmel |
| Vlivy | Immanuel Kant Max Weber |
| Vliv na | Lewis A. Coser
Mark Granovetter Georg Lukács Max Weber Barry Wellman Harrison White |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Georg Simmel (německy: [ˈzɪməl];1. března 1858 Berlín – 28. září 1918 Štrasburk) byl německý filosof, kritik a sociolog, představitel formální sociologie a filosofie života. Bývá řazen mezi „otce zakladatele“ moderní sociologie. Simmel byl jedním z první generace německých sociologů. Jeho novokantovský přístup položil základy pro sociologický antipozitivismus, který se ptá „Co je společnost?“ v přímé narážce na Kantovu otázku „Co je příroda?“[1] a který představuje průkopnické analýzy společenské individuality a fragmentace. Podle Simmela kultura odkazuje na „kultivaci jednotlivců prostřednictvím vnějších forem, které byly objeveny v historii“.[2] Simmel diskutoval společenské a kulturní jevy ve smyslu „forem“ a „obsahu“ a také přechodný vztah mezi nimi; forma se stává obsahem a naopak, závisí na kontextu. V tomto smyslu byl předchůdcem strukturálních stylů uvažování ve společenských vědách. S jeho prací o metropoli byl Simmel předchůdcem sociologie města, symbolického interakcionismu a analýzy sociálních sítí.[2][3]
Simmel znal práce a myšlenky Maxe Webera a na téma osobní povahy psal způsobem, který připomíná sociologický koncept zvaný „ideální typ“. Obecně odmítal akademické standardy, nicméně filozoficky pokrýval témata jako emoce a romantickou lásku. Jak Simmelova, tak i Weberova nepozitivistická teorie ovlivnila eklektickou kritickou teorii frankfurtské školy.[4]
Simmel byl neobyčejně plodný autor, do své smrti v září roku 1918 stihl publikovat 25 knih (z nichž některé přesahovaly 500 stran) a okolo 300 článků, recenzí a jiných textů.[5] Mezi Simmelova nejslavnější díla dnes patří „Problémy filosofie dějin“ (1892), „Filosofie peněz“ (1900), „Metropole a duchovní život“ (1903), „Sociologie“ (1908), „Cizinec“, „Sociální hranice“, „Sociologie smyslů“, „Sociologie prostoru“, „O prostorové projekci společenských forem“ a „Základní otázky sociologie“ (1917). Rozsáhle také psal o filozofii Schopenhauera a Nietzscheho, stejně jako o umění, nepozoruhodněji ve své knize „Rembrandt: esej o filosofii umění“ (1916).
- ↑ DONALD, Levine. Simmel: On individuality and social forms. Chicago: University of Chicago Press ISBN 0226757765. S. 6.
- ↑ a b Social structures : a network approach. Cambridge [Cambridgeshire]: Cambridge University Press, 1988. xii, 513 pages s. Dostupné online. ISBN 0521286875. OCLC 16225252
- ↑ C., Freeman, Linton. The development of social network analysis : a study in the sociology of science. Vancouver, BC: Empirical Press xii, 205 pages s. ISBN 1594577145. OCLC 56137876
- ↑ WILLIAM., Outhwaite,. Habermas : a critical introduction. 2. vyd. Cambridge: Polity x, 218 pages s. ISBN 9780745643281. OCLC 421815081
- ↑ CHOW, Y. W.; PIETRANICO, R.; MUKERJI, A. Studies of oxygen binding energy to hemoglobin molecule. Biochemical and Biophysical Research Communications. 1975-10-27, roč. 66, čís. 4, s. 1424–1431. PMID: 6. Dostupné online [cit. 2017-11-29]. ISSN 0006-291X. PMID 6.